Lidské tělo má různé možnosti, jak se chránit před poškozením, infekcí, mutacemi nebo ohrožením života změnou homeostázy. Kromě fyzikálních a chemických bariér na površích, které přicházejí jakýmkoli způsobem do kontaktu se zevním prostředím, sem patří nespecifická imunita připravená chránit tělo před patogeny, které pronikly bariérami, před vlastními zmutovanými buňkami hrozícími nádorem a před hromaděním poškozených případně nekrotických buněk. K mechanismům obrany organismu náleží také zánět, aktivovaný poškozením tkáně, a stresová reakce při ohrožení života.
4.1 Fyzikální a chemické bariéry
Fyzikální a chemické bariéry se uplatňují především na kůži a sliznicích. Jsou tvořeny těsně naléhajícími buňkami epitelů, aktivními sekrety, případně splachování povrchu tekutinou (např. močové cesty). Odlupování epitelu a náhrada buněk je další bariérou (například na kůži nebo v tenkém střevě).
Anatomická stavba nepoškozené kůže mechanicky zabrání prostupu cizorodých látek do tkání. Pot na povrchu kůže obsahuje mastné kyseliny a laktát, které ničí svým nízkým pH některé bakterie. Rohovka a spojivka oka je chráněna enzymem lysozymem, který je baktericidní (je schopen usmrcovat některé bakterie) a vylučuje se v slzách. V ústní dutině je ve slinách také lysozym a navíc hlen, který zabrání bakteriím přilnout (adherovat) na stěnu ústní dutiny. Žaludek tvoří další bariéru: hlen zabraňuje přilnutí bakterií a velice nízké pH, udržované sekrecí vysoce koncentrované HCl v žaludeční šťávě, některé mikroorganizmy zničí. Respirační systém je nespecificky chráněn obalením cizorodého materiálu hlenem a jeho odsunutím (řasinkami) do míst, v nichž se spustí obranné reflexy a je vykašlán nebo vysmrkán.
4.2 Obranné možnosti tkáně
Imunita má chránit tkáně organismu především před patogeny (mikroorganizmy, cizími antigeny), odstraňovat mrtvé nebo poškozené vlastní buňky tkáně a rozeznávat a odstraňovat abnormální buňky (mutace). Proto musí mít schopnost rozeznávat vlastní antigeny od cizích nebo změněných a udržovat toleranci vůči vlastním tkáním (autotolerance). Všechny obranné mechanizmy musí být dokonale usměrňovány, protože jinak mohou poškozovat i vlastní buňky.
Imunitní systém je tvořen speciálními orgány, buňkami a molekulami, které při imunitní odpovědi úzce spolupracují. Imunitní odpověď má obecně tyto kroky:
- Rozeznání cizího (nevlastního) antigenu a jeho označení (vyvěšení na povrch antigen prezentujících buněk);
- Komunikace s ostatními buňkami, vedoucí ke koordinované odpovědi;
- Nábor spolupracujících buněk a koordinace jejich aktivit;
- Destrukce a odstranění patogenu, zabránění šíření patogenu i jím způsobených škod.
Částiceschopné vyvolatimunitní odpověď jsou komplexní molekuly ukotvené na povrchu buněk a nazývají se antigeny (Ag). Všechny buňky v těle mají antigeny, imunitní odpověď však neaktivují, protože jsou to antigeny vlastní. Nejdůležitější vlastností imunity je proto rozeznávání cizorodého antigenu.
Organizmus se může proti mikroorganizmu nesoucímu cizorodý antigen bránit a používá k tomu různé prostředky. Obecně se dají rozdělit do dvou skupin: prostředky nespecifické imunity a prostředky specifické imunity.