4.2.1 Nespecifická imunita
Nespecifická imunita (také přirozená imunita) je vrozená. Slouží jako bezprostřední ochrana před cizorodým agens už při prvním setkání. Je účinná hned od narození a nemění se při dalším setkání s tím samým antigenem. Antigen je sice vyhodnocen jako cizí, není ale blíže specifikován (určován), a je zničen nebo vyloučen z organizmu bez účasti specifických mechanizmů. Nespecifická imunita má několik složek. Patří k ní: fagocytóza, komplement, NK buňky, interferon a zánět.
Fagocytóza je děj, při kterém je cizorodý materiál pohlcován specializovanými buňkami: granulocyty (hlavně neutrofilními) a makrofágy. Cizorodým materiálem jsou nejen bakterie, ale také poškozené vlastní buňky nebo nečistota.
Fagocytóza má několik fází. Migrace znamená, že se fagocytující buňka pohybuje směrem k cizorodému materiálu (ať už spontánně, nebo chemotakticky). Adheze je přilnutí povrchové membrány fága k cizorodému materiálu. Přilnutí může usnadnit opsonizace („ochucení“) nějakou chemickou substancí, například složkou komplementu (viz dále). Opsonin se naváže na cizorodý antigen a označkuje ho, aby byl pro fága snáze poznatelný. Následuje ingesce – pohlcení. Membrána fága obklopí přilnutý materiál a nakonec se kolem něj uzavře. Tak vznikne fagozom. Poslední faze je degradace (destrukce): usmrcení a (nebo) zničení pohlcené tkáně. Fagozom se spojí s lysozomem a vznikne fagolyzozom, ve kterém je velké množství enzymů a kyslíkových radikálů, schopných zničit pohlcený materiál.
Na fagocytóze se podílejí:
- Neutrofily (mikrofágy), jsou zralé (fagocytózy schopné) buňky, které kolují v krvi. Jestliže někde v těle dojde k zánětu, prolnou cévní stěnou (diapedeza), místo mají označené vyvěšením adhezivních molekul na endotelu, a améboidním pohybem pronikají tkání ve směru zánětu. Tomuto pohybu, který se řídí koncentračním gradientem látek, se říká chemotaxe (pohyb za chemicky definovaným cílem). Pohybují se poměrně rychle a antigen rozeznávají nespecificky (podle povrchových znaků – např. lipopolysacharidů). Neutrofily mohou okamžitě po vstupu do tkáně fagocytovat. Díky intenzivnímu metabolizmu mají velice krátkou dobu života: hynou během čtyř až šesti dní. Při rozpadu velkého množství neutrofilů vzniká hnis.
- Monocyty v krvi jsou nezralé buňky, které mají jen omezenou schopnost „bojovat“ s infekčními agens. Proces dozrávání trvá několik hodin, ale od té chvíle jsou makrofágy velice aktivními buňkami imunity. Jsou schopné fagocytovat kromě virů, bakterií, prvoků a nejrůznějších jiných buněk i relativně velké substance a také komplexy antigen – protilátka (Ag-Ab) a dokonce některé anorganické substráty (křemík, azbest aj). Makrofágy mohou fagocytovat až stovky částic, protože je po zneškodnění ve fagolyzozomech vyvrhují a pokračují ve fagocytování. Monocyto-makrofágový systém tvoří buňky mezenchymového původu, které se nacházejí v celém organizmu. Jakmile se dostanou do tkáně, zvětší se jejich objem až pětkrát a v jejich cytoplazmě vznikne velké množství lysozomů (vakuol naplněných enzymy).
- Dendritické buňky, původně označované jako fixní makrofágy, jsou stabilně usazené ve všech tkáních (kromě mozku, varlat a rohovky). Po pohlcení cizorodého materiálu vyvěsí zpracovaný cizí antigen na svůj povrch a pak cestují tkáněmi do mízních uzlin, kde antigen předkládají imunokompetentním T-buňkám, což je nezbytné pro vznik specifické imunitní odpovědi. Navíc uvolňují řadu regulačních faktorů, které modulují zánět a další (i specifické) imunitní reakce a pro tyto schopnosti se řadí mezi regulační buňky imunitního systému.
Po pohlcení bakterií jsou mikrofágy i makrofágy schopné tyto bakterie usmrtit baktericidními látkami. Některé se však dokážou díky svému obalu nebo dokonce svými produkty rozložení bránit a vznikají tak různé choroby (granulomatózní, dříve specifické záněty). Baktericidně působícími látkami jsou většinou oxidační a peroxidační činidla (hydroxylové ionty, peroxid vodíku nebo myeloperoxidáza), vyráběné působením enzymů přítomných v membráně fagolyzozomu, nebo spojením se speciální organelou – peroxizomem.
Komplement je soubor asi 20 bílkovin syntetizovaných v játrech a přítomných v inaktivní podobě (ve formě prekurzorů) v plazmě a v ostatních extracelulárních tekutinách. Jestliže se dostanou do kontaktu s mikroorganizmy nebo jinými cizorodými částicemi, nastává řetězová enzymatická reakce, která je přemění na biologicky aktivní molekuly.
Aktivace může probíhat dvěma způsoby: kaskádu reakcí (podobnou hemokoagulaci) nastartuje přímý kontakt některých složek komplementu s velkými polysacharidovými molekulami přítomnými v membráně mikroorganizmu nebo s komplexem antigen – protilátka (ale to už je součást souhry se specifickou imunitou). Výsledkem je cytolytický soubor enzymů, schopný cizorodou buňku zničit.
Některé aktivované složky komplementu mají individuální účinky. Jsou například schopné opsonizovat (označovat) cizorodý materiál, mají vliv na chemotaxi, jiné složky mohou neutralizovat viry případně aktivovat mastocyty (žírné buňky) nebo bazofily.
NK buňky (Natural Killer cells) jsou česky nazývané přirození zabíječi. Jsou to velké granulární lymfocyty s azurofilními zrny (granuly). Jejich význam je ve schopnosti zničit odlišné buňky bez předchozího setkání s jejich antigenem. Najdou a zničí buňku napadenou jakýmkoli virem, jejich hlavní funkcí je však ochrana organizmu před „zakázanými klony“ vlastních buněk. Je to vnitřní „pořádková stráž“ proti nádorovému bujení a dalším patologickým procesům. Při stresu či nadměrné zátěži, ať už akutní či chronické, se snižuje jejich množství, což vede ke snížení imunity především proti virům.
Interferon je protein, který vzniká v buňce jako reakce na napadení (většinou virem). Interferon může vznikat buď přímo v napadené buňce (klasický interferon, interferon alfa), nebo v aktivovaných buňkách retikuloendotelového systému (interferon gama). Interferon alfa se váže na membránu napadené buňky a buněk v jejím okolí a stimuluje vznik proteinů, které buď enzymaticky štěpí virovou RNA nebo obsadí ribozomy a nedovolí její replikaci. Takto chráněné buňky se stávají rezistentními k virové infekci. Alfa interferon také zvyšuje aktivitu NK buněk. Interferon gama se účastní regulace specifické imunity.