4.4 Nový pohled na stres – alostáza
Stres je definován jako funkční stav organismu po vystavení stresoru. Je charakterizovaný obrannými reakcemi, které mají za cíl zachovat homeostázu a zabránit poškození nebo smrti.
Tyto reakce však mohou být spuštěny i podnětem, který život neohrožuje (psychický a sociální stres). Tyto „psychologické stresy“, reaktivní (např. nepřipravený student u zkoušky) a anticipační (např. opakované setkání s agresorem), se liší především zpracováním v CNS, kdy jsou zapojeny další okruhy, využívající kromě jiného paměť a zkušenosti. V posledních letech se objevil místo koncepce stresu koncept alostázy, který bere v úvahu i specificitu centrálního zpracování stresového podnětu. Jde o udržení rovnováhy nejen při život ohrožujících okolnostech (tzv. fyziologický stres), ale i při změně životních podmínek nebo životní situace (například při nástupu do nového zaměstnání).
Allostáza je definovaná jako udržování stability prostřednictvím změny. Je to nevyhnutelná složka udržování homeostázy při vystavení organismu stresovým podnětům během celého dne. Definice je širší než definice stresu a uvažuje udržení rovnováhy (homeostázy) i vzhledem k osobnosti, ke stavu organismu (nemoc, nevyspání), proměně okolního prostředí a životnímu stadiu (dětství, stáří). Alostáza v podstatě odpovídá fázi adaptace Generalizovaného adaptačního stavu (GAS, viz nahoře). Je řízena centrálně, kortikálními a subkortikálními neurálními obvody, které zpracovávají vnímání hrozby a umožňují využití paměti a dalších kognitivních funkcí k hodnocení potenciálního rizika. V úvahu berou i předchozí zkušenosti.
Pokud stresových podnětů není příliš a kompenzační složky fungují normálně, je člověk schopný se s výchylkami vnitřní stability vyrovnat. V opačném případě se dostává do stavu, kterému se říká nadměrná alostatická zátěž a začnou se vyvíjet negativní zdravotní výsledky související s aktivací stresové reakce i bez přítomnosti skutečné hrozby.
| Homeostáza | Alostáza |
|---|---|
| Okamžitá reakce na vzniklé okolnosti, snaha udržet fyziologické proměnné v normálním rozsahu | Adaptace. Déle trvající stav, který může nastolit jiné rozmezí fyziologických proměnných |
| Regulace zpětnou vazbou – stresová reakce, aktivní pouze v přítomnosti stresoru a ukončená při obnově homeostatického stavu | Regulace jen dopředná, bez zpětné vazby (reaguje na řídící signál předem definovaným způsobem a nebere v úvahu průběžné změny) |
| Riziko negativních výsledků – úzké rozmezí regulovaných funkcí, téměř nulová možnost změny a adaptace | Riziko negativních výsledků – podcenění nebo nadhodnocení hrozby a aktivace stresové reakce bez přítomnosti skutečné hrozby, prodloužená reakce na stres |