6.2.2 Syndromy předčasného stárnutí
Existují onemocnění, u kterých se předpokládá, že jde o syndromy předčasného stárnutí. Těmto onemocněním se říká progerie. Dnes už je jasné, že se jedná o nemoci a ne skutečné předčasné stárnutí, protože se u těchto syndromů nenacházejí všechny typické změny stárnutí, jedná se o segmentální (částečné) progerie. Příkladem může být progerie typu Hutchinson-Gilfordův syndrom (porucha zjevná od druhého roku života, smrt v průměru do 15 let), ale: muži nemají problémy s prostatou, nezvyšuje se riziko nádorů nebo šedého zákalu, přes rychlý rozvoj aterosklerózy dojde málokdy k hypertenzi, diabetes se vyvíjí velice vzácně a u pacientů nevzniká Alzheimerova choroba ani jiné typy demencí. Progerie typu Wernerův syndrom vzniká v dospělosti, známky stárnutí se vyvíjejí během několika málo let a pacient do deseti let umírá. Rozdíl od skutečného stárnutí je v tom, že se nezvyšuje riziko neurodegenerace a demence, muži opět nemají problémy s prostatou a nevznikají změny v imunitním systému. Za syndromy předčasného stárnutí se považuje i diabetes mellitus a Downův syndrom.
V těle stárnoucího člověka stárne každá tkáň nebo systém jiným tempem, nezávisle na ostatních orgánech. Staří lidé se proto vzájemně liší mnohem více než lidé mladí. Kromě toho existují v jejich těle „vulnerabilní“ orgány nebo systémy, které reagují na jakoukoli změnu jako první. Patří sem mozek, vývodné močové cesty, oběhový a motorický systém. Nástup choroby se většinou projevuje na nejzranitelnějším orgánovém systému (nemusí to být orgán postižený chorobou!), a proto mají nemoci u starých pacientů atypické příznaky. Pro poruchu kompenzačních mechanizmů a snížení funkčních rezerv se sice projevují choroby v časnějším stadiu, ale jsou hůře rozeznatelné. Navíc jsou některé patologické nálezy ve stáří „normální“ (snížená glomerulární filtrace, snížená glukózová tolerance). Možná i proto se ve stáří často vyskytuje polymorbidita (několik chorob současně).
6.2.3 Starý člověk jako pacient
Rozdělení věkových kategorií podle WHO posunuje stáří do stále vyšších věkových skupin:
| Mládí, mladá dospělost | pod 30 let |
| Zralost | 31 – 45 |
| Střední věk | 46 – 60 |
| Starší věk (rané stáří) | 61 – 75 |
| Stáří | 76 – 90 |
| Velmi vysoký věk | více než 90 |
Je třeba si uvědomit, že se staří lidé vzájemně liší mnohem více než lidé mladí. Je to způsobeno tím, že každý orgán nebo systém v těle stárne nezávisle na ostatních orgánech. A vzhledem k tomu, že všechny struktury v těle jsou na sobě závislé, je každý systém nastavený tak, aby kompenzoval nedostatky způsobené stárnutím některých složek. Zjistilo se také, že v těle starého člověka existují takzvané „vulnerabilní“ orgány, které reagují na jakoukoli změnu nebo zátěž jako první. Patří mezi ně mozek, dolní cesty močové, kardiovaskulární systém a motorický systém. (Například podání léku typu diuretikum může snížit prokrvení mozku a tím vyvolat poruchy kognice, způsobí polyurii, sníží cirkulující objem a aktivuje činnost srdce. Poruchy prokrvení mozku navíc sníží účinnost ortostatického reflexu a pacient může při změně polohy upadnout).
Dále je důležité, že nástup choroby se většinou projevuje na nejzranitelnějším orgánovém systému (nemusí to být orgán postižený chorobou!) Z toho mohou vyplývat i jiné příznaky, vyskytující se ve vyšším věku. Pro poruchy kompenzačních mechanismů se choroby projevují v časnějším stadiu. Jenže vzhledem ke sníženým rezervám a vulnerabilním orgánům, je velice obtížné stanovit diagnózu. Situaci ještě komplikuje to, že některé patologické nálezy jsou ve stáří normální (počet bakterií v moči, porucha glycidové metabolismu) a také to, že ve stáří je velice častá polymorbidita (výskyt několika onemocnění najednou).
Často se mluví o hlavních problémech stáří jako o pěti I (5 I). Patří sem:
- Instabilita (zvýšené riziko pádů ze všech možných příčin od poruch zraku, sluchu až po kolaps z poruch prokrvení CNS nebo kardiovaskulárních příčin);
- Imobilita (snížená potřeba se pohybovat – ze strachu z pádů nebo z nejrůznějších poruch hybnosti atd);
- Intelektové poškození;
- Iatrogenní poškození (příliš mnoho léků a jejich vedlejších účinků je doplňováno léčivými čaji a zaručenými prostředky, které poradila sousedka). Riziko je také ve změně velikosti kompartmentů (celkové tělesné vody či tuku), ve kterých se léky distribuují;
- Inkontinence (porucha funkce svěračů a koordinace vylučovacích funkcí).
Vlastní průběh stárnutí a stáří či délku života ovlivňuje mnoho faktorů: vrozené dispozice, výživa, životní styl, životní prostředí, sociální situace (vzdělání, manželství, příjmy), úroveň lékařské péče a omezování rizikových faktorů stárnutí.